ČUKAMORA - Články

Cukamora končí-Návrat

Wed, 11 Feb 2009 12:13:14 +0100

Vážení čitatelé a návštěvnící Čukamory, v současné době jsme už doma v rodné vísce. Návrat nebyl lehký. Trošku se nám pořád stýská po nádherných místech na protější straně zeměgule. Vystoupení z letadla na Švechatském letišti pro nás byl nepříjemný nejen teplotní šok. Cestování bylo náročné. 25 hodin v letadle a 24 hodin čekání na letištích. Elišníkovi se dokonce zatoulal kufr někde v Brisbane a dorazil až za dva dny.

Dovolte nám poděkovat vám všem za přízen a krásne a povzbudivé komentáře k našim článkům. Pomáhali jste nám překonávat nástrahy cestování. Jako malou odměnu bychom pro Vás chtěli připravit malé promítání fotek z cestování. Pravděpodobně toto promítání proložíme hraním příležitostných muzikantů, aby nápor fotek a videii nebyl tak velký. Předběžne počítáme s promítánímv Pupa Baru na Podvesné. Datum ještě upřesníme, ale mohlo by to být tak do dvou týdnů. Určitě jste všichni srdečně zváni.

Sledujte stránky ohledně upřesnění termínu.

Těší se na Vás Čukamorovci

Fotky

Sen golfisty Ovcacka

Wed, 07 Jan 2009 02:00:00 +0100

Pratele, tak ke slibovanemu zazitku z golfoveho hriste. Jelikoz se blizil zaver dne a bvylo jeste trosku casu, na mape golfovych hrist NZ jsem si vyhledl hriste, ktere uz podle polohy bylo urcite ne snobske. Lezelo totiz za nejakou malinkou vesnici a dalo se k nemu dostat jen po prasne ceste. A v skutku, to co jsem videl, kdyz jsem k nemu dorazil predcilo me ocekavani. Doslova na kotarech mezi pastvinami byla klubovna golfoveho klubu. Nikde nikdo, akorat v okruhu asi 3km zhruba asi tak presne milion ovci. Vstupne na tuto atrakci 5 NZD. Misto sekacky zde pouzivali ovce. Nevahal jsem a zaplatil a vytahl nadobicko. Postavil micek na prvni odpaliste a v tom jsem se podival kde mam hrat, ale nebyl jsem schopen to urcit. Prede mnou stalo 50 ovci a ja mel strach, ze se svou formou poslednich dnu to do nektere nasiju. Znejistel jsem jestli opravdu zde hraji ikdzy se pasou ovce. nakonec jsem se odhodlal a odpalil prvni micek smerem, kde jsem prece jenom v dalce zahledl zluty praporek. Jakmile jsem na paru4 na treti ranu dorazil ke greenu cekalo dalsi prekvapeni. Byl obehnan plotkem, aby na nej nemohli ovce. No proste bomba. Jedine co me trosku zneprijemnovalo pocity byl vsude pritomny tru. neveril bych jak moc ty ovce serou. Z pocatku jsem mezi tim zkousel klickovat, ale pak jsem se na to vy.... Obesel jsem devitku a mel nadherny pocit vyrelaxovaneho golfisty Ovcacka :) No Myspe to byla presne tva parketa :) Nakonec jsem ztratil dva micky, coz myslim byl jeste uspech a netrefil jsem ani jednu ovci.

Fotky

Vyslap na vulkany

Wed, 07 Jan 2009 00:44:01 +0100

Moc vsechny po tydnu prestavky v psani zdravime a jsme radi, ze mame na chvili pristup na net, abychom mohli aspon lehce priblizit dalsi nase cestovatelske zazitky na Severnim ostrove.

Curo vam slibil jeste nezapomenutelne postrehz z uzasneho golfoveho hriste, tak doufam, ze na to nezapomene a jeste se s vami o vse podeli..

Co ale take urcite stoji za zminku, je vyslap na vulkany. Jako prvni jsme si vyhledli Mt. Egmont v Egmont National Parku. Bohuzel nam nepralo trochu pocasi, tak jsme si museli jeden den pockat nez se na nas rano po probuzeni usmalo slunko.. takze honem se nasnidat, sbalit veci a trada na vyslap. Auto jsme nechali na spodnim parkovisti pod vulkanem a sli jeste dalsi 3 km nahoru po ceste, abychom se dostali na zacatek naseho vyslapu. Bylo opravdu pekne pocasi a ten vyhled do okoli nemel chybu.. po hodine a pul mirneho stoupani jsme se dostali k prvnimu hutu, kde jsme slupli svacinku a s uprenym pohledem se divali vzhuru smerem k vrcholu vulkanu, ktery byl porad jeste strasne daleko a vysoko. Pocasi se hodne menilo, behem nekolika minut se zatahlo, takze nebylo pochyb, ze na vrcholu se "deji veci". Porad jsme vahali a nedokazali se rozhodnout, jestli to risknout anebo se radeji dat k dalsi chate vzdalene 2 hodiny chuze - k Holly hut. Nakonec to za nas rozhodl borecek, ktery se prave z vrcholu vratil.. vypadal docela zmrzle a vycerpane a take nase dojmy i potvrdil.. Rikal, ze nahore se opravdu zeni vsichni certi a ze to je dost riskantni.. Takze jsem vyrazili na "odpocinkovy pochod" po vrstevnicich krateru.. bylo to fajn, ale chtelo to nejakou zmenu, tak jsme se rozhodli asi po hodine pro jiny hut a jak jsem dosli tam, tak jsme opet zmenili smer a tak se to udalo nekolikrat.. pratele, asi jsme trouby, protoze vysledkem bylo chozeni po vulkanu na horu a dolu, celych 5.5 h.. uz jsme byli docela vycerpani.. kdyz se konecne z buse vylouplo parkoviste, kde jsme meli zaparkovane auto, tak to pro nas bylo v prirovnani pro pany jako pohled na orosenou dvanactku s poradnou cepici a pro damy predstava horke, bylinkove koupele v doprovodu relaxacni hudby:)) Nicmene, tim nas den nekoncil, protoze nas jeste cekal 150 km presun na vychod, do kempu asi 50 km vzdaleneho u jezera Taupo.. tam uz jen prisla prijemna sprcha, jidlo a pohodicka..

Druhy den jsme se rozhodli udelat si pohodu, takze jsme nespechali, po snidani sedli do auta a volne si jeli do mesta Taupo. Trochu jsme si to tam prochodili a pak jeli kousek dal severne, kde jsme navstivili "Mesicni krajinu". Ja bych to spis tedy nazvala Certovo doupe - jednalo se o geotermalni pole, kde ze zeme vyverala para, bahno se varilo, sira smrdela na sto honu.. idealni ukazka predpekli pro nedobre decka:))a nekdy i pro dospele:))) cela prochazka trvala asi hodinu a opravdu se bylo na co divat.. Pak jsme pokracovali asi o dva kilometry dale, k nadhernym vodopadum. Cela reka mela naprosto uzasne zelenou barvu, hnala se mezi skalami jako silena a koncila mohutnym vodopadem.. proste nadhera.. mame i natocene video, tak jak to bude mozne, dodame, at mate predstavu..

Pak uz jsem se vratili zpatky do mesta a na chvili se vyvalili u jezera. Byl krasny letni den, tak i lenosit se musi:))

Navecer jsme dojeli jeste do neformalniho kempu v narodnim parku, kde na nas cekali dalsi dva vulkany Ruapehu a Ngauruhoe. Rano jsme vyrazili kolem devate do nedaleke vesnice, odkud se vychazelo na trek. Prvnich 10 km se slo spise po vrstevnici, mezi krovim, bahnem, lehce pres udoli.. Dorazili jsme k prvnimu hutu, kde jsme se obcerstvili, ale dlouho jsme nepobyli, protoze nas trochu honil cas. I kdyz prvni usek jsme zvladli misto tri hodin za dve hodiny, coz je myslim pekny vykon. Jenze pred sebou jsme meli to nejhorsi.. vyslap nahoru na vulkany, v docela nehostinne krajine, plne vztuhle lavy a lavovych kamenu. Navic od rana prazilo slunko a vse bylo rozehrate..o to hur se slo.. no funeli jsme do kopce pekne, ale nevzdali jsme to, i kdyz to bylo uporne.. prvni odmenou byl tzv. Red crater.. dostali jsme se do ustredniho krateru, ze ktereho jsme meli super vyhled na oba zbyvajici. Nasi puvodni myslenku, ze bychom si na Mt. Ruapehu vylezli, jsme velice brzy vzdali. Cekalo by nas dalsi prevyseni 1 km, nebezpecny, nezpevneny teren a navic jeste hrozilo nebezpeci jedovatych plynu, ktere udajne z vulkanu unikaly.. tak jsme se rozhodli pokracovat v treku jeste o trochu dal a vys a odmena se dostavila.. po dalsi asi pul hodine jsme se dostali na misto, odkud byl nadherny vyhled do okoli, ale take do nitra nekterych casti vulkanu, na krasna vulkanicka jezera, zbarvena do neuveritelnych barev.. tak jsme tam tak jen sedeli a divali se na tu nepopsatelnou krasu.. rychle jsme jeste do sebe hodili tunaka s pecivem a museli jsme se vydat na zpatecni cestu, ktera byla dlouha a docela umorna.. ten den jsme usli odhadem dobrych 25 km a musim rict, ze jsme se uz opravdu tesili na to, az dorazime zpatky na parkoviste. Prenocovat jsme sli do stejneho kempu.. uvarili jsme si jidelko, horky caj, pustili si Donutila a pred desatou uplne mrtvi vytuhli.. ale odpocinek to byl spravedlivy a zaslouzeny..

Fotecky

Posledni zazitek z Jizniho ostrova - rafting

Sat, 27 Dec 2008 22:42:35 +0100

Jak jsme slibili, radi bychom se s vami podelili o nas vanocni darek - rafting. Nadelili jsme si ho v oblasti Murchinsonu a reka, ktera s nami bojovala, se jmenovala Buller river.

Rano jsme dorazili do firmy, ktera tyto adrenalinove zalezitosti zprostredkovavala (mimo rafting treba jizdu na ctyrkolkach, kajaky, speed jet boat atd.). Privital nas velice prijemny chlapik jmenem Terry, ktery nas obeznamil s programem dne a co nas ceka. Zajimavy byl jeho pristup k nam a cele akci. Hodne se to vse neslo ve smyslu humoru a vtipnych narazek, takze nakonec jsme vlastne pro nej byla jen cisla v poradniku, se ztratami se samozrejme pocita a kdyby se nahodou na raftu neco stalo, tak mu urcite nemame volat, nechce mit zadny problem:)))) hodne jsme se s nim nachlamali a to jsme jeste nepotkali Bruce, naseho kormidelnika. To byl hodne podobny rizek, take velice sympaticky, upovidany, se smyslem pro humor.

Takze celou osadku tvorily dva pary z Nemecka, my dva a Bruce. Terry nam delal "technicaka" a zajistoval takove veci, jako odvoz, dovoz, podporu, parky, zeleninovy salat, neopreny a tak:))) ze by s nami jel na raftu, to odmital riskovat:)).

Vyjelo se.. zajimavym zpusobem. Vsichni jsme sedeli v lodi a nechali se unaset proudem, zatimco Bruce nas poucoval, jak musime padlovat, jak reagovat na ruzne prikazy a taky jsme si to prakticky i zkouseli.. a pak to zacalo. Voda se pomalu virila a zrychlovala a my se jen snazili proplouvat perejemi, kolem kamenu a skal a delat to, co po nas Bruce chtel, abychom vse v pohode zvladli.. Cely usek nebyl tak narocny, jak jsme si puvodne mysleli, ale misty to byl spravny adrenalin, obtiznost c. 4. Take jsme meli v tech lehce jednodussich usecich moznost si zaplavat primo v rychle tekouci rece a vyzkouset si, jak to je bojovat s vlnami. Bylo to docela narocne, obzvlast doplavat zpatky ke stale ujizdejici lodi. Vrcholem cele vypravy pak byl seskok ze skaly, bud ze ctyr, sesti nebo deviti metru. S Petrem a ho musim pochvalit, protoze se bal, jsme zvladli skok ze 6 m, vcetne nabrani vody do nosa:)) ale stalo to za to.. nejhorsi je asi rozhodnout se a skocit, pak uz jen prijde ledova voda, ponor a vydrapani se zpatky do lode..

Po hodine a pul na raftu jsme dorazili do cile, kde nas cekal Terry a jeho parky:))) vsichni jsme byli dost hladovi, tak se po pareccich jen zaprasilo. Zbyla v podstate jen Hot English Mustard, neboli horcice, co vam vypali diru do krku.. fakt mazec. Terry nas na to upozornil, ze je opravdu paliva a samozrejme jsme byli vsichni neverici Tomasove.. do te doby nez jsme ji opravdu okusili a co nasledovalo, to ani nechtejte vedet.. okamzite nam ta ostrost vlezla do nosu, oci, takze jsme jen smrkali, kychali, breceli a nevedeli, jak se toho zbavit.. takze tento typ horcice, pokud na ni narazite v Kauflandu, zasadne nekupovat:-))).

Odpoledne jsme se zase priblizili kousek ke Christchurchi, zakotvili jsme opet v jednom z neformalnich kempu. Odtud jsme pak na druhy den vyrazili na nasi klasickou sestnactku (v posledni dobe jsme porad jen chodili 16 km prochazky), ktera koncila u jezera Daniels. Jak by tam bylo nadherne, kdyby tam nebyly... no kdo jiny nez sandflies, mrsky jedny stipave.. ale nenechali jsme se odradit a do jezera jsem se pekne sli okoupat.. bylo nadherne ciste a jak jinak nez ledove.. ale dalo se to, zda se mi, ze se zaciname cim dal tim vic otuzovat.. po hodince jsme se vydali zpatky a byli radi, ze nam to tak vyslo.. cestou jsme totiz potkali asi dalsich sedm lidi, kteri k jezeru mirili, v ruce pivo Heineken (uz ta znacka je spatna).. asi se chystali na nejakou oslavu nebo mozna jen ztravit Stedry den nekde v prirode..

Pozdeji odpoledne jsme dorazili opet do Kaikoura. Jestli si pamatujete, uz jsme o tomto kempu psali - to byla ta jacuzzi s vyhledem na zasnezene vrcholky hor. Tady jsme se rozhodli stravit Stedry vecer, u tri sampanskych, opekanych klobaskach a hoveziho steaku, ktery byl vyborny...

No a rano, jak u nas probehlo, uz vite.. teda aspon nasi rodicove, protoze jsme si volali pres skype.. prijemne zpestreni rana a navozeni aspon trochu vanocni atmosfery, protoze u nas doma byl vlastne Stedry vecer.

Dopoledne jsme se jeste zbalili a vyrazili uz definitivne zpatky do Christchurche..

Pratele, mame pro vas spatne zpravy.. od 30.12. jsme na Severnim ostrove. Coz jeste neni ta spatna zprava, protoze se tesime na dalsi mesic cestovani, doufame, ze plny zazitku. Neprijemne je to, ze jsme dostali spoustu informaci od lidi, kteri jiz na severu byli, ze se tady hodne krade. Proto jsme se rozhodli notebook, ze ktereho vam casto piseme, nechat v uschovne a vyhnout se tak riziku, ze by nam ho nekdo ukradl, mimo jine i se vsemi fotkami, ktere jsme behem cestovani nafotili. Take to znamena, ze nebudeme mit tak casty pristup na internet, takze se timto dopredu omlouvame, protoze nebudeme schopni stranky aktualizovat, natoz tam pripojovat nejake fotky.. Sem tam, kdyz to bude mozne, nejaky ten clanek pridame, ale asi to nebude moc mit hlavu a patu.. Takze cestovani 3x zdar!!!

Fotky

Moji skveli rodicove

Sun, 21 Dec 2008 02:04:14 +0100

Uzasni rodicove moji, stvoreni pro kazdou spatnost.. ale to se mi na nich moc libi..

Abel Tasman - Inland Track

Sun, 21 Dec 2008 01:48:21 +0100

Pocasi nas opet nezklamalo.. po dvou nadhernych dnech prisly zase ty prseci..Po snidani jsme sedli do auta a jeli smerem na Greymouth, jak jinak nez do knihovny.. Chteli jsme se namotivovat predpovedi pocasi na dalsi dny..moc jsme si na nalade nepridali.. vsude tam, kam jsme meli v planu jet, melo byt skarede, se silnymi destovymi prehankami.. nakonec jsme se rozhodli jeste jednou zajet na sever Jizniho ostrova, ktery jsme si jeste dluzili z nasi prvni navstevy - Abel Tasman National Park. Aspon dle predpovedi tady melo byt pekne.. a nekecali..cestou na sever se pocasi umoudrovalo, no a pri prijezdu do mestecka Motueka se uz na nas usmivalo slunko.. Rano jsme se stavili jeste ve visitor centru, abychom se rozhodli, kam na tri dny vyrazime. V podstate jsme meli jen dve moznosti - Coastal Track, tzn. 12.5 h chuze s tim, ze se po ceste dalo prenocovat v chatach. Tento track se radi mezi Great walks - tzn. predrazeny, spoustu turistu, obzvlast, kdyz patri mezi nejlehci v ramci celeho Zelandu. Takze jsme jak jinak zvolili druhou variantu, a to Inland Track. Daleko narocnejsi, kde nepotkate skoro ani "nohu", porad nahoru, dolu, pres koreny, potoky, proste mazec.. Tak jsme vyrazili, s usmevem.. zatim.. asi po hodine, kdy se slo celkem prijemne (kazdy asi s desetikilovym batohem na zadech), se zacal kopec jaksi kroutit smerem vzhuru.. a vydrzelo mu to az k prvni horske chate, kde jsme meli prenocovat.. docela zabavne bylo to, ze asi 200 m pred chatou, o ktere jsme samozrejme zatim nevedeli, si Petr prelepoval na nohach vsechny svoje puchyre a ja jsem uspesne skoncila v potoku, i s botama.. ale o to vic to bylo prijemne, ze do cile prvniho dne nam zbyvaji jen metry:))). Chaticka byla utulna, dokonce jsme byli prvni, kdo dorazili.. Puvodne jsem si myslela, ze budeme sami, ale chvili po nas dosli jeste dalsi tri hosani..dva Nemci, jak poleno - oba rekla bych Arabasi a pak Anglan, ktery mluvil tak, ze jsme nepoznali, ze to je anglictina..takova dobra seslost, ale jako opravdu.. dobre jsme vsichni pokecali, az na Anglana, ktery nas aspon dohanel svou gestikulaci..kupodivu mel asi mensi slovni zasobu nez my.. vcelku neobvykle..:))) na druhou stranu nas potesil tim, ze jsme z jeho posunku pochopili, ze byl dva roky v Cesku a dokonce i nektera slovicka v cestine umel.. Vecer utekl rychle, u kamen, caje a povidani si.. Rano jsme se rozloucili, jejich kroky vedly jinam a my se vydali na cestu, ktera nam trvala 6 hodin.. byla to docela zabiracka, jak jsme uz psali.. a musime se priznat, ze trochu nuda.. porad jen les, les a zase les.. nebo spis bus, dzungle.. ja vim, vy byste to asi chteli radi videt, ale kdyz do toho hledite sest hodin, tak nic moc..:)) ale nastesti chaticka se nakonec vyloupla uprostred lesa a byla moc pekna, s vyhledem na more.. s nami tam jeste nocovala rodinka z Anglie - docela jsme obdivovali maleho sedmileteho klucinu, ktery byl s rodici schopny absolvovat "tu hruzu" divociny.. a vecer se opet topilo v kamnech, my jsme to trochu jeste podporili slivou, abychom vypalili cerva a to se pak usinalo.. skoro jako v nasich postelich, ktere nam uz docela chybi.. Rano bylo "frisno".. ale nezalekli jsme se a uz si to padili k nasemu cili - zakladna Totaranui, kde nas cekala takova odmena, kterou jsme se chteli dobrovolne potrestat - vodni taxi az do Marahua, odkud jsme vlastne vychazeli..no ale at nepredbiham.. musim uznat, ze jsme byli na zacatku naseho posledniho useku docela naivni.. jsme si rikali, ze se pujde uz jen z kopce.... hahaha.. realita nas velice rychle vyvedla z omylu.. priznavam se, ze jsme uz i docela nadavali.. nekdo, kdo tu trasu vymyslel, nas misto postupneho sestupu vedl po kopcich porad nahoru a dolu, fakt jsme byli uz dost vytoceni.. ale po 3.5 h jsme konecne dorazili na plaz, kde jsme uz jen apaticky cekali na vodni taxi. Za 20 minut jsme uz sedeli obleceni v zachrannych vestach v super rychlem clunu a valili si to podel pobrezi zpatky do Marahau.. zazitek to byl skvely, protoze jsme v podstate kopirovali Coastal Track, nebyt toho deste a vln, ktere nas neprijemne omyvaly pri kazdem narazu lodi..po dopluti jsme uz jen sebrali zbytky nasich sil a dosli asi kilometr k nasemu zaparkovanemu "domovu".. Stastni, ze nam ho nikdo po trech dnech nevybrakoval.. Nakopli jsme vrtuli a nasli si nejblizsi kemp v Mapua, kde nas nalakala jacuzzi - rochnili jsme se tam asi pul hodiny.. a pak uz jsme totalne umordovani mrkli na film a po hodine a pul bylo v aute mrtvo.. usnuli jsme spankem spravedlivych...

Fotky

Vyslap na Mueller Hut

Mon, 15 Dec 2008 02:47:20 +0100

Vyslap na Mueller Hut

Tak dnesek jsme se shodli, ze byl asi zatim vrchol naseho cestovani....ale pekne poporade...tak tedy jiz vcera jsme si zjistovali predpoved pocasi na dalsi dny a dnesek mel byt pekny. Rikali jsme si, ze toho musime vyuzit...naplanovali jsme si vylet pod nejvyssi horu NZ, tedy Mount Cook, ktera je pojmenovana podle Capitana Jamese Cooka, ktery Novy Zeland ne sice jako prvni, ale zato o to lip obeplul a zmapoval...spali jsme asi 60 km od vesnice, ktera se jmenovala stejne jako Mt. Cook a ve ktere je turisticke infocentrum, kde byli informace o pocasi a moznostech vyslapu v okoli....puvodne jsme si rikali, ze vyrazime zase, jko uz v minulosti dvakrat na vyslap s prenocovanim na HUT-coz je takova bouda, kde jsou nekdy poschodove postele a moznost prenocovani...bohuzel z vice moznosti byla jen jedna, ostatni Huty byly z ruznych duvodu zavreny. Byla nam nabytnuta moznost jit na Mueller Hut, ktery lezi ve vysce 1800m.n.m. ...tak jsme vyzvidali, jaka je tam teplota, a pocasi v te vysce a jestli jsou tam kamna a moznost suseni to proto, ze nas upozornili na snih, ktery nas ceka cestou na chatu. Trosku nas to postrasilo no a nakonec jsme vymekli. Oblekli jsme se na jednodeni vyslap a vyrazili jsme. Tusili jsme ze to bude stoupak no a taky ze jo. Nastoupali jsme neco pres 1000m....ale to co jsme videli nahore nas omracilo, uchvatilo...nemam slov....proste bomba jak svina, nejvyssi hora NZ jako na dlani, ledovec primo naproti nam, sem tam rachot, to jak se valila lavina...chajda vypadala dost dobre a dokonce byla vybavena i varici na plyn, coz jsme na predeslich Hutech nevideli....celkem nas mrzelo, ze jsme nesli na chajdu prenocovat, bylo to tam nadherne....tak jsme asi trictvrte hodinky hltali tu krasu a pak se vydali dolu...cesta zpet byla o dost rychlejsi, ale i tak nam to dalo zabrat...Elisnik rika, ze je ok...ja jsem celkem dodelany, puchyre z novych bot uz se skoro zahojili, ale dnes jsem si je obnovil, takze naslapuji jako pyrotechnik..momentalne jsem v kuchyni a klapu do notebooku toto povidani a vedle me nejaci asi domorodci smazi cibuli a voni to az beda...my jsme se dnes s Elisnikem potrestali sami a dali si oba posledni konzervy fazoli, kterou jsme meli a zarekli se, ze uz si ji nekoupime driv nez na severnim ostrove...fazole to je to nejlevnejsi a nejhnusnejsi konzerva co tu je, ale jak se tak divam kolem sebe, nejsme jedini co to bastime :)

Fotky z vyslapu

Vychazka po stare zeleznici

Sun, 14 Dec 2008 01:09:53 +0100

Vychazka po stare zeleznici

Dnes melo byt pekne a ta jsme toho vyuzili. Vyrazili jsme na neco podobneho, jako vytvoril pan Bata smerem z Vizovic na Slovensko, tedy zeleznicni korydor....jen s tim rozdilem, ze po pan Bata nestihl dokoncit dilo a vlak tuto trasu nikdy nejel. Tady to bylo naopak, vlak tudy jezdil, ale ped takovyma 80-90 lety. Prosli jsme dva tunely vytesane ve skale dlohe asi 200m a dva krasne mosty. Cesta vedla zajimaou krajinou, misty byl vytvoren zarez do skaly. Musim rict, ze to byla idealni cyklo stezka. Usli jsme celkem 20 kilaku, ale diky profilu temer bez prevyseni jsme to zvladli celkem v pohode za 3,5 hod.

Fotky

Prvni golf na NZ

Sun, 14 Dec 2008 01:00:40 +0100

Tak jsem si konecne poprve zahral golf na Novem Zelande. Jupiiiii:))))) Ve zkratce vam popisu jak k tomu doslo. Poslednich nekolik dnu jsme toho moc nenachodili, porad nas zlobilo pocasi. Ve ctvrtek melo byt skarede, teda podle predpovedi. Nicmene jsou to stejni hadaci jako ti nasi Zakpcanici. Takze bylo pekne a my meli naplanovany delsi presun, protoze jsme pocitali s destem. Takze jsme se po dlouhe dobe zase vydali na delsi presun, asi 200km. Prjeli jsme do takove vesnicky jmenem Omakau. Byl to takovy na prvy pohled zvlastni kemp. Vedle trosku zarostleho rugbyoveho hriste byl kemp, ktery vyuzival soc. zarizeni prave asi rugby clubu. Pri prijezdu do kempu nas cedulka "office!\'a8 odkazala na maly autobusek, zarizeny na bydleni. Tak jsme se zeptali, jestli si to muzem prohlidnout a pak jim rict. Po prohlidce jsme se jich zeptali, jestli je jeste nekde v okoli nejaky kemp, protoze na mape byl kemp, ktery narozdil od tohoto nemel mit elektriku, sprchy... Rikali, ze zadny v okoli neni. My na to, ale v mape je! Prej tak ukazte no a ja jak jsem ridil, tak jsem moc nemel prehled jak to vypada na mape, narozdil od Jany, ktera navigovala. Bafl jsem autoatlas a ukazoval pvni kemp, ktery se me zdal, ze je to on. No jo, ale on to byl kemp, ve kterem jsme byli asi 4 dny pred tim asi 100km jinde. No tak jsem byl za blbce no. Tak jestli se v tom jeste vyznate, tak budu pokracovat. Jeste vam dluzim popis tech tri borcu, co jsme s nema povidali, jeden z nich byl asi zpravce kempu. Tak ten vypada neco mezi Srstkou a Hlinomazem z limonadoveho Joe, akorat mel jeste vice prochlastane oci. Jeho kamos, ktery je muj hrdina, mu byl lehce podobny akorat mladsi. a treti byl celkem normalni borec kolem 30. Tak jsme trosku s nema klabosili a povidam jim, ze pry je nekde okolo golfove hriste. Oni ze jo ze je tam nad kempem.....tak se jich ptam, jestli tam nekdo bude, ze bych chtel hrat, ale nemam hole, tak jestli tam pujcuji....oni, ze tam nikdo asi nebude..a na to povida ten mladsi bracha Hlinomaza, ja ti jednu sadu sezenu, ale jsou to damske hole.....ja na to, ze to nevadi, ze stejne hraju jako baba....a oni vsichni tri zaroven, ze to nikomu nereknou. Tak jsme jeli zaparkovat auto, trosku se umyt....zasel jsem za Hlinomazem, jestli to ten jeho bracha myslel vazne a on ze jo, ze tu za chvili bude.....a opravdu, za deset minut k nasemu autu dojel borec a vytahl vozik, bg a hole. Na muj dotaz co mu dluzim, rekl ze nic, staci kdyz to rano nechas u "Hlinomaza". Tak jsem aspon vytahl dva lahvace (mel jsem jen tri a hroznou chut aspon na jednoho), branil se, ale jen trosku a vzal si je. Tak jsem si zahral devet jamek na projemnem hristi za vesnici, kde nikdo nebyl. Placeni opet probihalo na zaklade duvery. Prichozi se zapsal a vhodil penize do "schranky duvery". Jeste dluzim vysku castky, tedy celych 10 $ tedy a 110 CZK. Jeste jedna perlicka, ktera me pobavila. Na hristi bylo jen jedno, nevelke jezirko. No jo no, trefil jsem to primo doprostredka. To vite damske hole nemam v ruce :) ..tak si rikam, safra prace, jeste jim stratim micek....dojdu k jezirku a tam jsou erarni gumaky, lovitko a napis "po pouziti gumaky prosim vratte na misto". Tak jsem tam nasel jeste tri dalsi micky, aspon jsem pani pridal za pujceni nejaky bonus do bagu. Bylo to opravdu moc prijmne, ti lidi me vubec neznali, ale uplne me verili.

golfove fotecky

Greymouth az Glenorchy

Mon, 08 Dec 2008 01:22:06 +0100

Tak a je to tady.. konecne jsme se dostali ke psani dalsiho clanku, ale uprimne se nam do neho moc nechce, protoze nam chybi shrnout asi tak skoro tyden a uz ted nevime, kde co poradne bylo.. ale pokusime se..

Takze, asi vam dluzime par slov k... pocasi.. :))) samozrejme opet chcalo, takze jsme toho nemeli moc na vyber, ale cestou do Greymouth jsme si nenechali ujit "prochazku" po visutem lanovem moste pres reku Buller.. trochu jsme meli strach, jestli se to s nami neutrhne - voda vypadala drave a hlavne ledove.. jen pro informaci jsme prechazeli po nejdelsim visutem moste v NZ.. ale zvladli jsme to.. dest nas zahnal do auta a my to valili dale na zapadni pobrezi jizniho ostrova.. puvodne jsme chteli zajet do mesta Westport, ale vzhledem k tomu, ze soutezilo, mozna neuspesne s mestem Greymouth o to, ktere z nich je nudnejsi, zvolili jsme druhou variantu.. jedinou vyhodou, ale pro nas v takovem pocasi supervyhodou, bylo jacuzzi v mistnim kempu.. no, voda byla tepla tak, aby se clovek lehce ohral, ale dlouho se tam sedet nedalo.. teda aspon mne sem tam probehla zima po zadech... Jeste jsme mozna zapomneli zminit jeden prispevek, zajimavy hlavne asi pro pany.. Petr se rozhodl navstivit mistni pivovar Monthey´s a prisel velice spokojeny.. s cervenym nosem.. hehehe.. ale mel nastesti ridicku, tak to se pak kostovaly vzorecky jedna basen..A jeste jsme si ted vzpomneli - uplne jsme zapomneli na misto, ktere patri mezi 20 TOP a ktere musite navstivit, kdyz jste na NZ - Pancake rocks and Blow hole.. misto naprosto mysticke.. skaly, ktere minuly vyvoj vytvaroval tak, jako kdyz na sebe skladate palacinky, jednu na druhou.. do techto skal si pak predstavte obrovskou diru, kotel, otevrenou jeskyni ve ktere vre morska voda v priboji, no proste mazec.. spadnout tam, tak vim, ze proste nemam sanci.. ale velice pekne to bylo.. obzvlaste umocnene bouri, ktera nas v tomto miste zastihla..

Na druhy den rano jsme opet bez vyjimky za destiveho pocasi vyrazili dale, smerem k Lake Brunner alias k jezeru stareho Bruny.. jeste, ze tam nebyla studna...:))).. ale dira to byla pekna, to jo:))) kuwa, takovy kemp jsme jeste nezazili, bali jsme se tam cehokoliv dotknout.. skoro jsme si pripadali, jak u nas v CR, v mistnich kempech:))).. neni divu, ze pred kempem stala cedule jak krava NA PRODEJ!! Nenechali jsme se odradit, uvarili jsme si jidlo, dali si pivisko na posilnenou a sli se projit do okoli.. ktere opravdu bylo moc pekne a stalo za to, nebyt znovu prichazejiciho deste.. ale aspon jsme na chvili zahledli jezero a horu Mount Te Kinga, ktere se vylouply z mlhy..

Rano nam to nedalo a rozhodli jsme se tuto horu, 1200 m vysokou pokorit.. ze zacatku se slo vyborne, teren spise rovny, bez vyskovych rozdilu, pripadali jsme si jak divoka, ktera byla vypustena z ohrady.. skakali jsme si to pres sutry, louze, bahynka.. ale dlouho nam to netrvalo, do prvni vyhlidky na jezero.. odtamtud jsme pak uz lezli tak ze 40 % po ctyrech, z 20 % po dvou a zbytek, jak zrovna teren dovolil.. lane se zmenily na lokomotivy, ktere funely na celou bus.. fakt mazec, takove stoupani jsme snad jeste nezazili..a vzdycky, kdyz uz se zdal byt vrchol na dosah, tak prisla dalsi rovinka a dalsi kopec pred nami.. ale odmena byla sladka.. vrchol jsme dobyli a vyhled byl nezapomenutelny.. i pocasi se umoudrilo, tak byl nadherny rozhled.. cestou zpatky jsme potkali dva Cechy, se kteryma jsme se neplanovane srazili na vyslapech jeste trikrat.. docela jsme se uz chlamali, jaka je to nahoda.. vecer jsme dojeli do mesta Hokitika.. naprosto bajecny kemp s opravdu horkou jacuzzi.. po pul hodine jsme se z bazenu plazili jak sneci, totalne unaveni po vyslapu a mozna i pivisku, ktere jsme si dali ke kurecimu BBQ - ten vyraz jsem uz vysvetlovala, takze se k tomu nevracim:))) vecer jsme se jeste sli projit do nedalekeho Blow Worm Del - takova mensi otevrena jeskyne, kde se hned po setmeni rozsvitily svetlusky.. bylo to moc pekne, romanticke, lehce strasidelne.. sice se jim ze zacatku do toho moc nechtelo, ale nedaly se dlouho premlouvat.. jo, a taky jsme se jeste mrkli na ocean.. v mistech, kde jsme zrovna byli, to pry nebylo moc prihodne na plavani, bo pry ma ocean tendence vse vtahovat dovnitr. tak nevim, voda byla tak studena, ze pomysleni na plavani nas vubec asi nenapadlo.. ale mozna je to pravda.. proste jsme to ani nechteli zkouset..

Dalsi den jsme se rozhodli pro pohodu.. tak jsme si zajeli k jezeru Kaniere, kde jsme si dali dvouhodinovou prochazku, tentokrate za pekneho pocasi a piknik na brehu jezera.. super.. cestou jsme se stavili na dalsi visuty most pres reku Hokitika.. ne, ze bychom byli magori, ale proste u nas to neni a prece jenom je to jakysi adrenalin..obzvlaste, kdyz se pod mostem vali ohromna masa vody, tentokrate zbarvene do prave sede, nejspise horninami, ktere sebou bral ledovec z hor.. Konecna tohoto dne byla ve meste Franz Josef - stejneho pojmenovani jako nedaleky ledovec, ktery nas cekal pri zitrejsim vyslapu. Kemp byl moderne zarizeny, prijemny, ale...ale.. ale... no sakra prace, nasackovali se tam min. dva autobusy plne Amiku - ja jim rikam veprove hlavy (pracovni nazev) a to si asi dovedete predstavit, jak to tam vypadalo.. vse patrilo jim, vcetne jacuzzi, coz nas pekne nastvalo a o to vic se citili pevni v kramflecich, protoze zrovna slavili Thanksgiving day neboli Den dikuvzdani.. sakra prace, bylo jich vsude jak vos.. byli jsme z toho dost otraveni..ale prezili jsme to, uz jsme se tesili na druhy den, az si udelame vyslap nad ledovec Franz Josef - tam jsme meli stoprocentni jistotu, ze veprove hlavy nedorazi.. kde nejede dopravni prostredek, tam nejsou.. hehe..

Ledovec jsme nafotili ze spodniho pohledu pri kratke prochazce, a pak jsme se vydali jeste na avizovany vyslap, abychom ho videli pekne zblizka.. bohuzel moc stesti jsme nemeli, bo se zatahlo a mlha se rozhodla trucovat.. tak treba priste:))

Vecer jsme si nasli kemp u Fox Glacier, taky pry uzasny ledovec, ale tam jsme pohoreli uplne.. tyden pred nami se pry cast ledovce utrhla, otocila, takze vsechny cesty z bezpecnostnich duvodu uzavreli.. neda se.. take dluh do priste..protoze pocasi bylo kupodivu pekne a melo vydrzet jeste dva dny, rozhodli jsme se vyrazit na dvoudenni trek, celkem 34 km, prevyseni 400 m v jednom smeru. Nebylo to narocne, spis ty kilometry...:))) a brody, jak spravne podotyka Petr.. dokonce jsme se museli i jednou vyzout a prebrodit, protoze jina cesta nebyla mozna.. po cca 5 hodinach jsme dosli na chatu Welcome Flat Hut a byli jsme radi, protoze unava nam uz docela ubirala sil.. ale odmena byla vyborna.. hned vedle chaty jsou prirodni termalni prameny i s jezirky, kam jsme se okamzite nalozili.. ale ne na dlouho.. voda byla docela horka, dalo se tam vydrzet tak 15 minut a uz jsme meli dost.. a navic ty otravne Sand flies.. musky, ktere kousaly, i kdyz jsme snad byli i pod vodou.. prespani na chate bylo v poklidu, v prirode, ktera nemela chybu.. tak si predstavte, ze se pomalu stmiva, na hory pada stin..lezite ve spacaku, jste prijemne unaveni..jeste naposledy zvednete unavena vicka a posledni pohled, ktery pred usnutim mate, jsou krasne zasnezene vrcholky hor.. no kdo by odolal???

Rano jsme vstavali vcelku brzy, hlavne diky nasim spolunocleznikum, kteri delali s prominutim bordel uz od pul sedme rano.. ale diky nim jsme vyrazili na zpatecni cestu uz nekdy o pul osme, tak jsme meli aspon casovou rezervu..za pet hodin jsme byli zpatky u auta, cely stastni, ze nam ho nikdo nevykradl.. od nasich pratel - Cechu z hor, kteri prisli ze Severniho ostrova jsme se dozvedeli, ze minimalne tam je to vcelku bezne.. tak snad se nam tahle smula vyhne..

K veceru jsme dorazili do mesta Haast.. opet dalsi dira...jen jsme se modlili, aby informace v nasem pruvodci o mistnim supermarketu nebyly pravdive..bohuzel ano.. bylo to jedine misto v sirokem okoli, kde se da zasobit se potravinami a museli jsme uznat, ze vyber byl zalostny a ceny vysoke..sakris prace.. obsluha mirna, paradoxne 110 kg zive vahy, ale prijemna..aspon..na kemp jsme stesti meli, bohuzel uz ne na veprove hlavy, ktere tam dorazily..ale co, mrkli jsme na film a slo se spat..kupodivu rano, v osm hodin, uz po nich nebylo ani vidu ani slechu..

Za to o desti se to nedalo rict, byl opet neunavny.. ale nenechali jsme se odradit, cestou smerem na vesnicku Makarora jsme jeste udelali par prochazek k ruznym vodopadum, ktere opravdu staly za to.. zaver dne jsme nakonec zakoncili v kempu Odboru zivotniho prostredi (to si nedelame prdel, fakt se ta organizace tak jmenuje a funguje) Kidds Bush Reserve.. Pratele, krasnejsi misto jsme zatim nenasli.. kemp lezel hned u jezera Hawea, na ktery jsme meli z naseho mista vyhled, v pozadi hory.. samozrejme jsme vyuzili toho, ze jsme si mohli udelat ohynek a to byla teprve pohodicka.. chvili jsme jen sedeli, nic nerikali a hledeli na tu krasu kolem nas.. uplne jsme si vazili toho, ze to muzeme zazit, byt u toho, byt soucasti.. tezko se to popisuje..

Z prijemne letargie nas vytrhnul pocit osobni hygieny..hned vysvetlim.. po jakemsi tom vinisku jsme se rozhodli, ze vlezeme vecer do toho jezera, ktere melo asi tak 10 stupnu a spachame osobni ocistu.. a tak se stalo.. ani jsme u toho moc nekriceli a krece se kupodivu nedostavily.. tak jsme se pak jeste v rychlosti ohrali u ohynku a sup do spacaku..

Rano nas probudilo slunko..konecne prijemna zmena.. ani se nam nechtelo moc odjizdet, ale zase jsme se tesili na to, co prijde dal.. cekalo nas mesto Wanaka..moc krasne, lezi hned u jezera.. ukol c. 1 bylo sehnat Petrovi trekove boty, bo uz jedny, tedy ne trekove, prochodil..pri te prilezitosti jsme jeste nakoupili varic a bombu na vareni, at to mame pohodlnejsi, kdyz budeme v kempech, kde se kuchyn jaksi nenabizi.. taky jsme trochu chteli udelat nejakou zmenu - sli jsme si udelat vyslap, asi 25 km za mestem - nadhera, fotky dodame..ale ta zmena spocivala v Puzzling World.. ti, co umeji anglicky, si to prelozi, ale mozna nepredstavi..hehehe.. no, kazdopadne slo jednak o bludiste, ktere si kazdy smrtelnik mohl vyzkouset sam a kdyz mel naladu, tak se i ztratit a znovu se najit:))), a pak to byl take vstup do Illusion World - mistnost, kde se nabizely hologramy, takze ze zdi na vas vystupovaly ruzne tvare, tvary v 3D provedeni.. zajimava byla i mistnost, ktera snad popirala zemskou gravitaci a vubec vsechno, co dava smysl a co v realu vidime..zkusili jsme to nafotit, tak snad se to povedlo.. na zaver jsme se jeste dorazili lustenim ruznych rebusu a hlavolamu..no proste mazec, byli jsme jak dva vypatlanci, kteri uz nedokazi dat dohromady 1 a 1.:))))

Odpoledne jsme dojeli do "vetrneho kempu" - fakt, foukalo tam jak na Vetrne hore, snad jsme meli i strach si rozdelat ohen.. ale chut na opekane parky byla vetsi, takze jsme to riskli.. nedovedu si vysvetlit, jak se to stalo, ale opet se prihlasila hygiena.. tentokrat jsme se rozhodli vlezt do kolem protekajici reky, ale teplotu se snad radeji ani neodvazujeme odhadovat.. no proste byl to mazec..ale vlezli jsme tam a umyli jsme se.. fakt, nekecam..

Rano jsme ujeli vetrum, tedy aspon si to myslim:)) a valili si to do zlatokopeckeho mestecka Arrowtown.. take moc vyvedene, pekne na tom bylo to, ze se snazi zachovat puvodni historicky raz mesta a to se pak clovek jednoduse prenese o dve stoleti zpatky a vidi, jak tady zlatokopove zili.. navic jsme meli moznost navstivit puvodni obydli lidi, kteri se tady kdysi davno snazili vytezit nejake zlato.. i kdyz nejake asi neni spravny pojem, protoze nekdy v 18. stoleti tady byly nalezeny opravdu bohate zlate zily a mesto tezbou jen zilo..

Vecer jsme opet zapadli do mistniho kempu, abychom si po delsi dobe doprali i teplou sprchu a teple jidlo:))). Pro zmenu jsme si dali jeste jakesi to pivisko, vino, tortillas a film..

Dnesek byl velice uspesny.. to, ze jsme dorazili do mesta Queenstown, to neni az tak nic zvlastniho, ale Petr konecne sehnal vytouzene boty!!!!! a za dobrou cenu.. a dobrou znacku.. a vubec.. Myspe, Rossignol necekej..nebud takovy:))))) ale stve te to, co??? ze nevis, co je to za znacku..ale neboj, je to Francouzka:)))) hadej, hadej hadaci, snad ti rozum vystaci...:)))))))

No ja vim, radosti bylo dost.. ale pocasi nas opet zradilo, tak jsme se rozhodli nechat Queenstown za nami a vratit se k nemu az na ceste zpatky ze severniho mesta Glenorchy..ne, ze by se tady neco zajimaveho delo, ba naopak, mozna jedna z nejvetsich der, ale docela dobra zakladna k vyslapum a trekum do okolnich hor.

Na zitrek planujeme dvoudenni trek, ktery nazyvaji Caples Track, ceka nas 30 km s min. prevysenim, spis takova prochazka, s prespanim na horske chate.. doufam, ze tam bude tak pekne okoli, jak na Welcome Flat Hut a budeme usinat s pohledem na zasnezene hory..

Tak dobrou noc nebo krasny den, jak chcete.. uz jsme se totalne vycerpali psanim, takze dalsi necekejte driv nez za pet dnu.. pa

Dalsi fotky

Takaka, Murchinson

Mon, 24 Nov 2008 23:31:46 +0100

Dnesni den stal od zacatku za prd! Jen co jsme se probudili, prselo a vubec se to netvarilo, ze prestane. Co naplat, vyraili jsme a doufali, ze se treba vycasi. Meli jsme v planu veci, ktere jsme chteli zvladnout vcera, ale dest nam to prekazil. Prvni zastavka byla v takovem skalnim mestecku ala Pulcim, ale tak trosku jinem. Byly tu sutry ze kterych rostly stromy. Bohuzel stale prselo, takze nam to trosku pokazilo zazitek. Mozna se vam zda, ze se porad odvolavame na dest, vim ze nejsme z cukru, ale nejak jsou omezene prostory na suseni. Zas tak velek to auto neni. Tak dale...po teto vcelku pekne zastavce jsme hledali vodopad, ktery byl doporucen pruvodcem. mimochodem, pruvodce jsme dostali darem od Rostice a Sasy a musime jim jeste dodatecne moc podekovat. Tento pruvodce je opravdu suprovy. Je tam hodne veci a to nejen tech "zarucenych tutovek", ktere jsou vetsinou masove, ale i takove pekne, ne treba moc navstevovane, ale presto krasne mista.

Dojeli jsme k parkovisti u vodopadu. K vodopadu to melo byt asi 40 min pesky. Sice trosku prselo, ale dalo se to. Horsi bylo, ze asi po 30 metrech pres cesticku k vodopadu, tekl potok. Bohuzel celkem siroky a momentalne i vodnaty. Neslo to obejit, protoze po stranach byly baziny a my mame jen tenisky. Takze z tohoto vodopadu, bohuzel nic nebylo. Skoda, urcite tam bylo hodne vody. Otocili jsme karu a jeli dal. Nasledoval asi 200km presun, provazeny klikatma a jeste klikatejsima cestickama. Sem tam prselo, sem tam byla jen mlha. Po ceste jsme jeste zastavili u jednho jezera. Po temer celem dnu v aute jsme se sli trosku protahnout. A ejhle po ceste jsme narazili na odbocku k Waterfallu. Prvni pad vodopad. Srdce nam zaplesala, tak prece splnime dnesni plan a uvidime wasserfall. Hura jupi...a skutecne, na konci stezky byl krasny tak 20 m vodopad. Cely vyslap na zabral tak necelou hodku. Aspon trosku jsme protahli ztuhle klouby. No a pak jsme vyrazili hledat dalsi kemp k prespani. A meli jsme stesti, Kiwi motor camp, ci jak se to tu jmenuje nas prijal s otevrenou naruci. Ted uz popijim treti tretinku mistniho lahvace priznacneho jmena Flame Beer. Elisnik sedi za mnou a datluje, vlastne pardon ja datluji, ona klape vsemi deseti na internetu. Je to tu takova mistnost s TV a internetm a kuchyni. Jsou tu jeste dalsi dva kemperi a jeden cte noviny a jeho druzka se diva na priblblou tv show. Ja jsem si vzal Elianikuv noetbook a cekam az vypadnou a pustim si film "Jedna ruka netleska". Tak snad se me to podari.

Tak zatim se mejte pekne a zese napsanou:

Kaikoura, Picton, Motueka

Mon, 24 Nov 2008 23:26:33 +0100

Rano, v den cestovani, jsme se jeste znova museli vydat do bazaru, kde jsme koupili auto, aby nam udelali posledni upravu, ovsem nemene dulezitou, vsak to uz vite..
Nastesti jsme dlouho nemuseli cekat, za dve hodiny bylo hotovo.. pak uz jen vratit rentovane auto a trada na cesty.
Nase prvni zastavka byla ve meste Kaikoura.. no meste, spis to byla takova vetsi vesnicka..prijeli jsme tam na vecer, tak jsme se rozhodli jen najit nejaky pekny kemp, coz se nam podarilo.. a dokonce i s jacuzzi, doufam, ze vsichni vite, co ten pojem znamena.. kdyby ne, tak si predstavte neco jako kruhovity whirpool, horkou vodu a v tomto pripade i vyhled na zasnezene vrcholky hor a mate to.. vydrzeli jsme tam cvachat dobre hodku a kdybychom nemeli hlad, tak jsme tam urcite i dyl..
Druhy den, i kdyz se ze zacatku pocasi moc netvarilo, jsme se rozhodli pro ctyrhodinovy trek po mistnim poloostrove. Toto misto bylo zajimave tim, ze se zde dali dobre pozorovat delfini, velryby, tuleni a dalsi havet.. My jsme bohuzel meli stesti jen na to posledni, ale pekna zviratka to byla.. Pripominka Curose, nejedna se o havet, ale o ty tulene, sakra prace...
Prochazka po skalach a kopcich podel pobrezi byla velice pekna, zajimava..fotky mozna uplne nedokazi vyjadrit to, co muzete videt na vlastni oci..
Odpoledne jsme pak valili dal, smerem na Blenheim, cilem bylo mesto Picton, ze ktereho pravidelne odjizdi trajekt na Severni ostrov. Bylo to nadherne, pristavni mestecko, vubec bychom necekali pristav pro takove monstrum, ktere zrovna priplouvalo (melo min. 30 m na vysku, na delku dobrych 170 m, proste pojmulo to auta, autobusy, cestujici, proste vsechno.. takova Archa Noemova:))
Nicmene jsme jen nehledeli jak hloupi s otevrenou pusou a radeji se vydali na prochazku kolem pobrezi jednoho z poloostrovu. Ja vim, asi vam to prijde stejne, ale kdyz opet mrknete na mapu, tak uvidite, ze sever jizniho ostrova se sklada z milion ostrovu, ostruvku, poloostrovu, zalivu, zatok, no je toho opravdu hodne.. Hodlame tady vydrzet urcite tak 3 dny, je tady spousta mist, kam jit.. a take ruznych narodnich parku, tezko se voli, kam se vydat.. Vcera jsme se odhodlali zkusit jit aspon kousek z 3-denniho treku. Trasa ma cca 67 km a nazyva se Queen´s Charlotte Track. Usli jsme asi tak 10 km a opet jsme se jen kochali. Vpodstate jsme postupovali z vesnicky Te Mahia smerem na Anakiwa, ale tam jsme az nedosli, protoze bychom potrebovali dalsi 4 hodiny k dobru..
Jedno pouceni jsme nicmene z teto "prochazky" odnesli.. nikdy se nevydavejme do pustych koncin bez dostatku benzinu v nadrzi.. Malem se nam totiz stalo, ze jsme uvizli nekde v kopcich, kde se protahne domorodec tak jedenkrat za den a to bychom asi meli stesti..
Taky bychom asi meli zminit i to, jakym zpusobem se nam cestuje.. v horach, v hlubokych zatokach, je to docela namahave..je zde milion zatacek, takze zadne prijemne rizeni..clovek se musi mit porad na pozoru, aby to nekde nezalomil do "pangejtu", o svodidlech se ani nemusime bavit.. zadne tady nejsou..:)))
Po mensi ture jsme se vydali hledat dalsi kemp na prenocovani, ktery jsme nakonec potkali. Zajimavy byl v tom, ze byl jako kdyby ponoreny do divoke buse, kterou jsme projizdeli a z niceho nic se vylouplo pekne kempovaci misto, trava sesekana jako na greenu.. proste parada.. camp uprostred divociny.. tak vypadala i kuchyn - rozumej 4 plynove varice a sprchy se zachody.. Vse ciste, to jo, ale opravdu hodne proste, az prirodni..no asi aby to vsechno do sebe pekne zapadlo:)))
Dnes rano jsme toho meli hoooodne naplanovano.. ovsem pocasi si to vymyslelo taky jinak, bohuzel skoro cely den prselo.. ale nevzdali jsme to. Aspon jsme dojeli k mistu v horach, odkud se slo pesky dalsich 40 minut. Odmenou byla propast, hluboka 180 m, tudiz vic nez nase Macocha.. zajimave bylo, ze zde nebyly vubec zadne zabrany, jen upozorneni, ze se jedna o opravdu nebezpecne misto..pravda je, ze ty mokre kameny od deste vsude okolo moc odvahy nepridavaly.. ale neriskovali jsme.. jen jsme nakoukli, jestli dohledneme treba dna, coz jsme nevideli a radeji to otocili zpatky.. stejne jsme byli docela dost promokli a uz jsme se videli prevleceni v suchych vecech.. kolem ctvrte jsme dorazili do kempu, dali prat pradlo, ktere na nas uz nekolik dni smrdelo ze zadniho sedaku, udelali si parky na zpusob BBQ - barbekju - pro ty, co nevi, jak se to vyslovuje.. nedej boze, aby nevedeli, co to znamena.. proste opekane parky na plechu, ohratem plynovym horakem.. to je vedy:))))
Pro zahrati a na spaleni cerva jsme samozrejme nemohli vynechat slivovicku, k BBQ pivisko, no a vecer asi zakoncime vinem - mistnim velmi chutnym Chardonnay. Asi si u toho, jak uz mame ve zvyku, zahrajeme kostky, ktere vyhraje Curos a karty, ktere vyhraju ja:))))
Tak zase brzy na psanou...

Fotky

Nase nove auto

Tue, 18 Nov 2008 10:25:06 +0100

Tak a je to tady, dnes jsme si domu dovezli Toyotu Lucidu. Z autobazaru jsem ji ridil ja. Hned po par metrech jsem na semaforu nemel co delat a prohlizel vnitrek vozu. Zkosim otevrit prihradku u spolujezdce a ejhle, dvirka me zustala v ruce. No neva. Po prijzdu domu jsme prebalovali veci z rentovaneho auta do naseho noveho. Kdyz jsme uz meli vse predelane, zavrem zadni dvere a ejhle...zamek propadly do karoserie a zadni dvere se nedali zavrit. Celkem blbe. Tak jsme jeste rychle jeli k nasemu prodejci reklamovat zavadu. Trosku jsme meli obavu, jestli nas neposle nekam. Nastesti neposlal a slibil, ze zitra rano mame prijet a zamek opravi. Tak doufejme, ze to bude ok. Jinak auto je z roku 1995 a ma najete cca 150 tis km. Obsah 2,4l benzin. Je pomerne zachovale a je to automat. Verim, ze Toyota nezklame. Tak to je zatim vse.

Mejte se pekne a my jdem chrnet bo zitra zacina prvni etapa naseho kufrovani s dominem.

Krasavec

Prvni dny na Novem Zelandu

Tue, 18 Nov 2008 08:17:21 +0100

Po probuzeni na druhy den jsme museli udelat nejdulezitejsi krok - zajistit si auto, se kterym bychom chteli cestovat po Zelandu. Projeli jsme nekolik bazaru a vpodstate se nechali zlakat vlastne uz u toho prvniho. Hodne se nam libila Toyota Lucida, v dieselu, jsme si ji i projeli a byli jsme spokojeni. Ale jak se rika, nedej hned na prvni karu, co ti padne do oka, nenechali jsme se zviklat a pokracovali jsme dal v patrani.. a nebylo to ani tak daleko, hned za rohem jsme nasli podobny typ auta - stejna barva, akorat v benzinu.. a o tisicovku drazsi.. zase se nam nabizely zaruky, ktere nam predchozi bazar nedaval.. ale opet jsme nevymekli a na nic nekyvli, i kdyz jsme uz mozna podvedome tusili, ze do tohoto auta pujdeme..

Projeli jsme jeste par dalsich autobazaru, ale nic zajimaveho uz neprislo.. Shaneni bylo dost, tak jsme se rozhodli jet se podivat k Pacifiku.. prvni pohled byl naprosto ohromujici..jen jsme stali a divali se na ten mohutny zivel pred nami.. byla to nadhera, moc se to neda slovy popsat.. ale zase foukalo, to jo.. docela studene..takze jsme zirali jen par chvil a sli se zase schovat do zavetri vyhrateho auta.. Vecer jsme si uvarili cosi, jak ja rikam lepsi nez pesti do zaludku a unaveni jsme zalehli do postele..

Druhy den jsme udelali druhy nejdulezitejsi krok - museli jsme vybrat penauze z bankomatu, abychom jednak mohli utracet za jidlo, ale hlavne poridit karu.. v bazaru jsme slozili zalohu a s pocitem, ze jsme pro to udelali maximum, jsme se rozhodli jet na mensi vylet na Banks penninsula, coz je takovy vybezek - poloostrov - pod Christchurchem, Curosovi to pripomina tvar rozevrene ruky.. Tak nebudte zdechli a mrknete pres google na mapy, tam to uvidite..:))) Nebudeme vam to tady prece popisovat do posledni mrte..:))))))))))

No byli jsme opet u vytrzeni, ta priroda tady proste nema chybu... ma hodne podob, v mnoha smerech nam pripomina i krajinu u nas.. hodne Beskydy, Sumavu, Krkonose.. ale vynasobte to tak deseti a pak dostanete vysledek, ktery by se mohl rovnat opravdove krase, kterou tato priroda oplyva..

Dostali jsme se az do mestecka Akaroa, mala francouzska vesnicka na pobrezi jednoho z mnoha zalivu - meziprsti:))) svitilo slunicko, byl uplne nadherny letni den..k pocasi tady - hodne se meni, ani jeden den neni stejny, typicky aprilove pocasi.. ani to tak neni o desti jako o oblacnosti, slunku a vykyvu teplot.. a o vetrech:))) ktere vanou neustale..:)))) ale fakt, beze srandy, porad tady fouka, at uz vice ci mene.. nekdy je to docela neprijemne...

Jeste jsme asi zapomneli zminit jedno mestecko, ale hodne vyznamne pro lodni dopravu - Lyttleton. Je to mezinarodni pristavni mesto, ne az tak velke, ale strategicke. Jinak stred nam pripominal spise San Francisco, typicke svymi ulicemi nahoru/dolu..

Vecer jsme se vratili zpatky, nadseni, ze staci zajet kousek za Christchurch a uz poznavame tak uzasna mista.. moc se tesime na dalsi cestovani, Christchurch se nam zda pomalu byti trochu maly, lehce zvazujeme to, ze bychom vyrazili na cesty i drive nez ve ctvrtek, do kdy mame zaplacene ubytovani v Kiwi Housu.

A mame tady dnesek, tzn. uterec.. Cil dnesniho dne byl jasny - Hamner Springs - termalni lazne, vzdalene od CH.CH. asi 140 km severozapadne. A proc? Vylet by to byl samozrejme pekny, ale my jsme se tam hlavne jeli zeptat na praci. Den pred jsme rozesilali par poptavek z nasi strany na ruzne zamestnavatele a tito se nam ozvali. Tak jsme to chteli zkusit. A ... dopadli jsme jak hubkari.. proste nic, dal uz nedorostli.. :))) bohuzel, problemem jsou porad chybejici pracovni viza, ktere proste nemame a vypada to, ze ani mit nebudeme.. vpostate se nam zacinaji rysovat jen dve moznosti, kde sehnat praci. Budto budeme sbirat ovoce, ale to az na konci leta, tzn. cca unor, coz je docela daleko anebo zkusime pichnout do vosiho hnizda a poptame se po kvalifikovane praci.. ale zatim nas to netrapi.. ted chceme cestovat a vypada to, ze nas nic nezastavi.. tedy mozna nase nove auticko, ktere se tvari velice zachovale, ale uz kdyz jsme si ho dnes odvazeli z bazaru, ukazaly se prvni musky.. ale o tom vam chce napsat Curos ve zvlastnim clanku..

Blizi se vecer, my jsme nalozeni v posteli, piseme vam/nam webovky, a uzivame si mozna posledniho prijemneho pocitu perin.. vypada to, ze se k nim nasledujici dva mesice asi nedostaneme a je dost mozne, ze moc slavne to ani nebude s aktualizaci nasich clanku.. samozrejme se pokusime, zalezi na tom, v jakych divocinach se budeme nachazet..

Takze omluvte nase mozne proluky a my slibujeme, ze se zase brzy ozveme, jak to bude mozne..
Fotky

Kamila

Tue, 18 Nov 2008 07:44:11 +0100

Kamcatka

Lebkoun

Tue, 18 Nov 2008 07:42:10 +0100

Tvrda konkurence Karla Haly

Bara

Tue, 18 Nov 2008 07:40:28 +0100

Nejlepsi zena Myspecova zivota!!!

Dusan

Tue, 18 Nov 2008 07:39:05 +0100

Tuseni stinu nad siti

Konipasek

Tue, 18 Nov 2008 07:37:11 +0100

Bachstelze-Petra-Konipasek

Mraza

Tue, 18 Nov 2008 07:33:37 +0100

Mraza - DRASALISTA